1 year - time is flying

Rok se s rokem sešel a já slavím své první výročí v USA. 1 rok - 365 dnů - 8760 hodin - 525600 minut a 31536000 sekund. Spousta času na neuvěřitelné zážitky a já myslím, že jsem ten čas využila na 200%. A bylo to dobré rozhodnutí vyrazit za velkou louži? Ano bylo to to nejlepší rozhodnutí jaké jsem kdy udělala. Asi si říkáte opustit rodinu, přítele (nyní již expřítele) a přátele co na tom může být dobrého? Až tady jsem si uvědomila na čem mi v životě záleží a až tady jsem poznala kdo byl mým přítelem v ČR. Ano rodina mi chybí, ale v době skypu můžeme vést nekonečné konverzace téměř denně a dokonce se při tom můžeme i vidět. Nic sice nemá na osobní kontakt ale tak lepší než si posílat dopisy a nevidět se celé roky. Ano píšu roky a ne jen dva roky. Ten rok tady mě jen utvrdil v tom, že zpět do ČR se vrátit nechci (ale o tom až zase někdy jindy :)). A co mi ten rok vzal? Asi je to ohrané, ale já žádná negativa nevidím. No a z těch plusů. Zkuste si žít daleko od rodiny a na vše být sami. Je to pěkná škola do života. Moje angličtina se zlepšila o pěknou třídu. Sice to pořád není takové jak bych si představovala, ale je to stále obrat o 360°. Moje host rodinka se stala mou vlastní rodinkou. Berou mě jako člena rodiny a veškeré kroky i když by vůbec nemuseli konzultují se mnou. Občas jsou to prkotiny, ale mě to těší, že se zeptají i na můj názor. O prckovi o tom ani nemluvím, toho tu mám jak vlastního a bude sakra těžké ho předat nějaké následující au pair či nanny - já tu chci zůstat napořád prostě :) Vůbec si nedokážu představit, že teď bych ho měla předat někomu jinému, že teď bych měla tuhle úžasnou rodinku opustit... Také jsem tu našla spoustu přátel a musím říct, že opravdových přátel. A také jsem se podívala na úžasná místa, na která bych se z ČR jen těžko podívala. Prostě žiju si svůj americký sen a jen tak se ho vzdát nehodlám. Pokaždé když se ráno vzbudím, tak si říkám jaké jsem měla sakra štěstí na tuhle úžasnou rodinku. Pokaždé když jedu po dálnici a přede mnou se rozprostírají úžasné zasněžené hory, či nádherný výhled na Seattle si říkám jak jsem dřív mohla chtít bydlet na Floridě, vždyť tam by to nebylo pro mě. To je prostě nepopsatelné. Přála bych každé au pair aby měla takové to štěstí jako já a dostala se do takové úžasné rodinky a do své vysněné lokality a také si žila ten svůj American Dream.